Trochu to připomíná jukeboxy, kam se hodí pětikoruna, a jukebox pak hraje oblíbenou písničku. Taková pračka pak pere oblíbené prádlo, a to do té doby, než se spotřebuje proud, který je na ten který program potřeba. Pak se pračka zastaví a nerozběhne se znovu, dokud se do automatu nevhodí další mince. A mince nejsou obyčejnými mincemi, ale mincemi určenými právě na praní. Vlastně to jsou takové žetony, které si člověk zakoupí v obchodě s barvami, který sídlí nedaleko sklepa s pračkou. To zase trochu připomíná nějakou hru, v níž se za žetony kupují domy, pozemky nebo koně.
A jaká jsou pravidla téhle hry o pračku?
Nejprve je třeba pořídit si visací zámek s číslem bytu. Na nástěnce vedle sklepa je každý den v týdnu rozdělen na 3hodinový prací program, a kdo má zájem si ty které tříhodinovky na praní rezervovat, umístí tam svůj zámek. Tím se automaticky zamezí ostatním nájemníkům prát v čase vymezeném daným okénkem. Tedy čistě teoreticky. Pokud jsou ti, kteří sdílí pračku, vzájemně loajální a pokud sledují nástěnku.
Člověk by něco takového čekal ve studentských bytech nebo bytech pro sociálně slabé, ale pravdou je, že společná pračka je spíše pravidlem než výjimkou bytů v Dánsku obecně. Kdo chce mít vlastní pračku, musí si k tomu obvykle pořídit i dům. To už se trochu prodraží:)
Zajímavé ale je, že myčky jsou témeř v každém bytě. Což je nakonec fajn. Nosit špinavé nádobí do sklepa a hrát hru o myčku by asi bylo o dost náročnější:)