Našinec by charakterizoval dánský jídelníček třemi pravidly:
1) Co má být kyselé, je sladké
2) Co má být sladké, je slané
3) Cherchez la lékořice aneb Ve všem hledej lékořici
První pravidlo
Nakládané okurky neviděly ocet. Anebo viděly, ale jen zdálky. Podobně je tomu s nakládaným zelím – je naloženo v horách cukru. (No, alespoň nějaké hory:)).
Zato čokoláda se jí hořká. Mléčná čokoláda není v kurzu.
Bonbóny s nápisem „kyselé“ by se spíše měly jmenovat „méněsladkénežtybeznápisukyselé“.
Druhé pravidlo
Sušenky jsou slané, a to od věnečků přes jakobyesíčka až po perníčky.
Třetí pravidlo
Dánsku by se mohlo přezdívat Země lékořice. Lékořice je ve všem.
Kromě bonbónů, pendreků a všemožných jiných sladkostí ji najdeme také ve zmrzlině, chlebu, likéru či čaji.
Tak nevím, jestli by si Dán na českém vepřu-knedlu pochutnal. Zelí by si asi přisladil, knedlíky olékořicoval (knedlík je cizinci obecně považovaný za druh chleba) a zákusek osolil:).