Reklama
 
Blog | Milada Bendtsen

Našinec pracuje mezi Dány

Najít práci v Dánsku je pěkný oříšek. Zvlášť když člověk není Dán. Ne že by se Dánům při pohovorech dávala přednost, to vůbec ne, ale když se prostě na tutéž pozici hlásí jeden Dán a jeden Nedán, vezme se Dán:)

Když se i přesto z naprosto nevysvětlitelných důvodů (díky předstírání, že je Dán?) našinci podaří dostat práci, nezbývá mu nic jiného než nadále předstírat, že je Dán, nebo se alespoň tvářit, jako že se dánsky bez problémů a vždy s radostí domluví.

 

Důležité je také zapadnout a nevyčnívat, přizpůsobit se a jít s davem, účastnit se s nadšením všech společných aktivit (běh maratonu nevyjímaje! V tomoto případě s notným předstihem pilně trénovat, nejlépe s dalšími kolegy, aby byla příprava na maraton prokazatelná,  a zakoupit si slušivý běžecký obleček, neb přeci reprezentujete firmu!).

Reklama

 

Když zaměstnanec firmy slaví narozeniny, nedostane nic. Zato musí přinést dort, ideálně doma upečený. Kolegové na něj pak s plnou pusou huhlají, že jako všechno nejlepší, a tím to hasne.

 

Dort se očekává také tehdy, když se odjíždí na dovolenou; tedy poslední den práce před naplánovaným únikem před větrem a plýskanicí je třeba nabídnout kolegům alespoň sladkou útěchu.

 

No a když se člověk těmito pravidly neřídí a nepřízpůsobí se, o práci přichází, a to končí také dortem. Poslední den práce je třeba poděkovat bývalým kolegům za společně strávený čas. Dortem.

 

Člověk se zkrátka té dortové povinnosti nezbaví, ani když přijde o práci. A v případě, že by dostal druhou šanci a našel nějaké nové místo, dorty i maratony rád přetrpí. Jen ten běžecký obleček bude stát chvilku rozmýšlení…